Mickey 17 / FK

„Jaké to je umřít?“ křičí Timo na svého parťáka Mickeyho. Ten nehybně leží na dně rokliny uprostřed zapomenuté planety zvané Niflheim. V severské mytologii tak nazývali říši chladu, temnoty a ledu, což je přesné. Nic jiného tu člověk nenajde. Akorát obří breberky připomínající larvu ponravu. (…) Žádný problém. I kdyby Mickey skončil v zažívacím traktu vesmírného hmyzu, bude znovu vytištěn a dostane zpět vzpomínky svého předchozího já. Přesně to technologie v roce 2054, kdy se snímek odehrává, umožňují. Proto se Timo ptá tak divně. (…) Od osmého filmu jihokorejského režiséra Pong Čun-hoa mnozí očekávali, že oproti jeho dřívější tvorbě bude vypravěčsky uhlazenější, méně kritický vůči současnému společenskému či ekonomickému uspořádání a možná dokonce ukotvený v jednom žánru. (…) Autor filmů Vzpomínky na vraha, Matka nebo Ledová archa se ale velkým rozpočtem a očekáváním nenechal zastrašit, a namísto zaměnitelného sci-fi natočil žánrový hybrid. Mickey 17 kombinuje satirickou frašku s existenciálním rozjímáním a fekální humor s vážnou hudbou. (Z recenze Martina Šrajera pro Seznam Zprávy)